Jiná očekávání, Nerozhodné období

19. března 2017 v 20:50 | Es.
Narozeniny jsem oslavila na etapy. Začala jsem ve středu s přáteli v Plzni - myslím, že to byla nejlepší oslava ze všech. V pátek přesně na mé narozeniny následovala rodinná oslava ve velmi úzkém kruhu, jen rodiče, brácha a teta, ale myslím, že to stačilo :-) Od všech jsem dostala peníze, asi nechtěli riskovat špatným výběrem :D a k tomu ještě byl jako dárek dort, který byl fakt výborný. Poslední oslava, která měla čekala byla oslava s holkami z mého rodného města, ale dopadlo to tak, že žádná z nich najednou neměla čas, až na jednu - Leničku. Vypadalo to následovně, přijela ke mně, opily jsme se a šly jsme do centra si zatancovat. Bavila jsem se, dost jsem se nasmála. Padlo ještě pár drinků. Z naší chvilky se stala delší chvíle, respektive jsme odcházely až při zavíračce :D

Co se školy týče, tak kromě psaní seminárky, ani toho tolik není. V dubnu mě čeká praxe v novinách, jsem na to celkem zvědavá. Vůbec jsem nepočítala s tím, že bych byla jeden z možných adeptů. Když nám to náš přednášející dával na přednáčce s tím, abychom napsali krátké vyprávení cca na 15 řádků plus vymyslet pozvánku a nakonec sepsat tři nápady na nějaké akce, kdo by řekl, že někoho moje blábolení bude zajímat :D Myslím, že to bude zajímavá příležitost, a celkem jsem zvědavá, jak to v takové redakci chodí :-)

Zase na druhou stranu poslední dobou stále přemýšlím o tom, jestli má můj obor smysl. Jestli jsem se rozhodla správně. Začala mě hodně lákat cizina. Odjet někam pracovat, být chvíli na jiném místě, zkusit něco jiného, nového. Zlepšit si angličtinu, případně se naučit nový jazyk. Sbírat zkušenosti, zážitky. Připadá mi jakoby mi něco unikalo, jakoby mi život protékal mezi prsty, a pak až se později ohlédnu zpět, co když mě napadne, proč jsem se tenkrát nerozhodla jinak.
 

Pár slov a událostí

27. února 2017 v 18:33 | Es.
V lednu už to byly tři roky od neočekávaného odchodu mé milované babičky. Nejhorší na tom je to, že to bolí pořád. Ani ne tolik fyzicky jako emočně, prostě když víte, že už se u ní nemůžete stavit, abyste se podělili o své úspěchy a zážitky. Zapálená svíčka, přiložená fotka a vzpomínky, víc nic.

Mám za sebou své první zkouškové. Nejdřív to vypadalo, že tím jen rychle prolítnu s jedním šťastným výsledkem za druhým. Opak byl pravdou. Poslední zkouška mi dala pěkně zabrat. První pokus nevyšel, tak jsem si řekla, nevadí, ještě mám dva před sebou a ten druhý zvládnu. Nastal den D, respektive můj přihlášený termín, dostanu test, vidím otázky a vím, že to je špatné. S pramalou nadějí a po vyplnění slov na zodpovězené otázky plus zakroužkovanými možnostmi odcházím ze třídy a už jen čekám jak to celé dopadne. Po dvou dnech čekání, kdy se mrknete na výsledky a prostě je tam to nepřekvapivé neuspění. Teď přichází ten moment zhrození, to uvědomění, že druhý pokus nevyšel a už zbývá jen ten jediný, pak jedině opakování předmětu, který vlastně v letním semestru není, takže leda si ho opět zapsat v dalším ročníku na zimu. Na učení mi zbývalo asi pět dnů. Každý den pořád dokola čtení všech poznámek a výpisků z povinné literatury. Je jasné, že takový koloběh vede skoro až ke zbláznění. Všechno se mi pletlo dohromady, už jsem ani nevěděla, o čem mluvím. Většinu času jsem si to totiž četla nahlas, pro lepší zapamatování. Den před zkouškou jsem si říkala, jestli přece si to nemám oddálit a jít až další týden, že budu mít víc času se to ještě naučit. Nechala jsem se pro jistotu ještě vyzkoušet od mamky - dost na nic, odpovědi tak poloviční a jako bych vlastně nic neuměla. Pak už jsem to zabalila a raději šla spát. Ráno moudřejší večera. Taky na tom něco bylo, přišlo mi, jak když vám všechno naskočí, a vše víte. Když jsem dorazila na zkoušku a viděla ten test, mimochodem ten samý, co jsem měla při druhém pokusu až na dvě rozepisovací otázky, byla jsem celkem mile překvapená. Byla jsem si na skoro na sto procent jistá, že jsem to dala. A tak pozitivně naladěná jsem jela i domů. Zase proběhlo čekání na výsledek, a když už konečně to bylo vyvěšeno. Mohla jsem se jen radovat, protože jsem to dala naprosto s přehledem. A tak skončilo moje zkouškové.
Potom nastalo jen dvoutýdnové flákání..

Páteční večer začátkem února byl lehce nostalgický. Po čtyřech letech jsem se zúčastnila maturitního plesu své střední školy. Viděla učitele a vzpomínala se svou bývalou spolužačkou, jako to byla zajímavá léta. Byl to příjemný večer, alespoň já si celkem užila.

Nyní už mi opět začala škola a začínají se na mě navalovat další a další povinnosti. Obávám se, že prokrastinace už číhá někde za rohem a nebude trvat dlouho a přijde mě opět navštívit. Letos to s ní musím ale koulet lépe, protože dělat na poslední chvíli svou další seminární práci nechci. Držte mi palce.

A na závěr už jen malé novinky, jako například, založila jsem si Twitter (učím se ho používat) a v pátek oslavím svoje třiadvacáté narozeniny.

Tak zase někdy,

Es.

Mohlo by to být i lepší

25. prosince 2016 v 21:19 | Es.
Co se školy týče, tak mám za sebou úspěšně dva zápočty, oba z angličtiny. Teď už mě čeká jen dát zkoušky. Hned začátkem ledna mám tu nejtěžší a navíc v ústní podobě, ještě jsem se na ni nezačala ani učit. Velmi detailně se seznamuji s prokrastinací, a (bohužel) celkem se mi líbí. Potom už mám zkoušky jen písemné, ale přece jen se na to musím podívat. Doufám, že všechno dám na první pokus, abych pak měla klid, a mohla si užít i nějaké ty dny volna.

Štědrovečerní den začal celkem dobře, jenže pak mi tu večeři zkazil táta. Snad první vánoce, kdy jsem si je neužila tolik jako předtím. Nejen, že mi pořád chybí babička, navíc to ještě musel zkazit táta. Jednou po něm všichni chceme, aby se ke stolu trochu upravil, aby to bylo takové hezké. Ten pocit, že všichni vypadáte krásně, a jste rádi, že jste se sešli u jednoho stolu, tak takový pocit jsem letos neměla. Bylo mi to líto, a prostě bylo to divné. Nakonec jsme to nějak zvládli, rozdali si dárky, poděkovali si, a bylo to. Víc snad ani není co dodat.

Tak a nakonec už jen, začalo mi zkouškové, a je na čase něco začít dělat, respektive samostudium začalo.

Všem vysokoškolákům přeji úspěšné zkouškové.

A úplně všem přeji krásné svátky, užijte si tu vánoční pohodu, co by měla být a taky Šťasný Nový rok :-)
(snad přinese další úžasné zážitky)
 


Je ze mě vysokoškolák

21. října 2016 v 20:02 | Es.
Ještě nedávno jsem byla v pozici zaměstnace a nyní v pozici studenta. Konečně se mi povedlo dostat na vysokou školu. Dokonce jsem udělala i rekord, jekoliž moje studium nebylo ukončeno po třech dnech jako tomu bylo v září roku 2015, stále studuji a doufám, že úspěšně zvládnu celé bakalářské studium. Zatím se "rozkoukávám" a zjišťuju, že to nebude tak úplně procházka růžovým sadem, ale hodlám se postavit výzvě. Pilně chodím na přednášky, pokud teda nezaspím a nebo nestíhám, což prostě po ránu se stává. Ráno hraje čas proti mně.

Přednášky, semináře = nové a nové informace, můj mozek nestíhá zpracovávat, ještě to chce vypilovat. Moje pauza od učení mi dává zabrat. Ještě nezačalo ani zkouškové období, ale já vím, že i mě prokrastinace nemine.

Co se týče mimoškolského života, ten je více než zábavný a bohatý na zážitky. Hlavně ty studentské středy. Každý týden zajímavá akce, na které prostě nesmím chybět. Navíc když se k tomu přidá trocha alkoholu na uvolnění, to se pak člověk nesmí divit, že se mu někdy ani nechce jít zpět na kolej. Dobré je to, že většinu čtvrtků mám volných, takže si můžu vychutnat spánek, ale pokud je zrovna čtvrtek, kdy do školy prostě musím, to se pak vstává mnohem hůře. ALE zatím mě vlastně ten vysokoškolský život baví.

takové to blábolení

17. dubna 2016 v 18:24 | Es.
V březnu hned dva dny po mých narozeninám byli v praze Simple Plan a mně se konečně povedlo na ně jet. Lístek jsem měla sice jen na stání, jelikož před podiem to bylo vyprodané, ale těšila jsem se i tak. Nakonec se to sešlo ještě lépe, neboť kamarádka s přítelem jeli autem, takže cesta vyřešena. Ještě než začali měli dvě předkapely, které mě moc neoslovily. Každopádně se nám poštěstilo dostat se kousek od podia, tak jsem na ně měla skvělý výhled. Koncert sám o sobě byl parádní, neskutečný zážitek. Myslím, že tohle je jedna z nejlepších událostí v mém životě.

V práci už od března nejsem pod agenturou, ale jako přímý zaměstnanec, což je super, i když mi momentálně běží zkušební doba. Jinak je to všechno pořád dokola, někdy celkem vyčerpávající, ale tak to asi bude všude. Zatím o změně neuvažuji, ale někdy mám fakt chuť s tím seknout a vypadnout úplně z Čr pryč. Zatím je to jen teoretické, ale třeba se to změní na skutečnost. Docela mě láká Nový Zéland, Kanada nebo Austrálie.




pár řádků, o trochu více písmenek

3. listopadu 2015 v 19:41 | Es.
Práce zprostředkovaná přes agenturu je prostě na nic. Každý měsíc těšíc se na výplatu a pak vidíc ten výsledek, to je smutný. Moje výhoda je v tom, že pořád bydlím u rodičů, takže i menší příspěvek na domácnost je pro mě přijatelnější, než kdybych bydlela sama. (poplatila všechny povinnosti a nezbylo by nic) Jinak celkem práce je v pohodě. Je to zajímavé, i když někdy dost náročné. Hlavně já když nemám hotovo, co potřebuju aby bylo, neodejdu. Takže občas se v té kanceláři zdržím déle než se mi líbí.

A jak to vypadá s vysokými školy? Noo to je už jiná. Stále mám v plánu prostě si nějakou vejšku vystudovat, chci se vráti zase do školy, láká mě to. Ještě jsem pro přijetí nehnula ani prstem, ale chystám se na to. Ještě musím pořádně zvážit jaký si vybrat obor a zjistit jaké jsou mé šance na úspěch.

znovuobjevení, snad na delší dobu

22. července 2015 v 19:50 | Es.
Čas běží nezávisle na nás a my buď minuty promrháme a nebo zažijeme ty nejúžasnější chvíle.

Je to už doba, co jsem naposledy něco vůbec napsala. Když se to vezme tak nějak celkově a neurčitě, ani skoro není o čem. Den za dne ubíhá a já jen proplouvám. Žádné velké zážitky se nekonají. Každý den je podobný tomu předešlému a stále dokola.
Školy. Jo tak ze mě vysokošlák prostě nebude. Smůla se mi v tomhle lepší nejspíš na paty a nebo si za to můžu já sama. Druhá varianta je pravděpodobnější. Ten zázrační kurz, který vás připraví na přijímačky, BLBOST! Naprosto vyhozené peníze, hm možné se dozvíte, co je marketing a jeho všemožné součásti, ale aby vám to pomohlo až budete sedět nad tím osudným testem, budete na ty otázky prostě koukat a říkat si, aha. Kurz mi nic nedal, ani moc nepomohl, možná tak těch 10% ze všeho jsem využila, zbytek informací? Hodit akorát tak do koše. Kdybych si nezjistila pár věcí sama, nejspíš bych nevyplnila skoro nic. Nejhorší je asi to, že jakmile máte na výběr více možností a dokonce může být více odpovědí správně a vy nemáte všechny, které byste měli mít, máte smůlu, bod se vám prostě nepřičte. Celkově vzato, nebyla jsem na tom nejspíš tak špatně, ale holt mi v určitých variantách, některá chyběla a nebo přebývala. A přece jsem měla lepší pocit, než když jsem tam seděla dva roky zpět.
Další přijímačky byly totální propadák. Matika těžká tipovačka, co se mi líbilo nejvíc, to jsem si vybrala. U němčiny přemýšlet co by mohlo tohle slovo asi znamenat a nemít páru, jo to se taky nevyplatilo, aneb když prostě nemáte možnost šprechtit, a ádie jste tomuto jazyku dali už ve čtvrtým ročníku na střední. Těžko se dá v paměti lovit něco, co už tak nějak vyšumělo, a našly by se malé zbytečky, které jsou prostě dost málo. A nakonec angličtina, která mohla rozhodně dopadnout líp, protože s certifikátem B2 a mít výsledek lehce nad polovinou, měla bych se stydět! Na mou obranu, musím říct leč chabě, že při delším nepoužívání prostě slovíčka a gramatika ruku v ruce odjeli na dovolenou, ze keré nebyl plánovaný návrat. Jo holt lenost se nevyplácí.
Co se práce týče, tak pořád ji mám, což je fajn. Líbí se mi, to jo, ale dlouhodobě to nevidím. Smlouvu mám naštěstí jen na rok, takže únorem to skončí a bude čas šoupnout se dál. Zkušenost je to více než dobrá, kolektiv není špatný, ale rozhodně se tam, kde jsem nevidím ani za dva rok natož třeba za deset let. Chci víc toho poznat, než zakořenit hned teď. Poslední dobou dost často moje myšlenky utíkají k zahraničí a čím dál tím víc jsem rozhodnutá zkusit to. Možná bdue začátek těžký, ale kdo se nepostaví výzvě, nezjistí, jestli to stálo za to, já mám v plánu to zjistit. Do února je ještě dost času. Bude to takový skok do neznáma.

bez nadpisu..

4. dubna 2015 v 23:31 | Es.
Ještě minulý týden v pátek jsem po dvou měsích vyrazila do města za zábavou, prostě odreagovat se do klubu, trochu popít, zatancovat si a hlavně se pobavit. Shrnula bych to tak, že to nebylo špatné, ale přece jen zažila jsem i lepší párty. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem po dlouhé době někam zašla, ale na tu druhou si zase říkám, že jsem klidně mohla zůstat doma, protože to stejně nebylo až tak moc skvělé.

Co se práce týče, tak jsem začala pracovat na soudě, jako zapisovatelka. Je to celkem zajimavý, každopádně dost administrativní. Celý život bych to asi nechtěla dělat, ale jako zkušenost a praxe dobrá :-) Tenhle týden už jsem si šla vyzkoušet psaní i do jednací síně, musím říct, že jsem byla celkem nervózní. Taky to bylo poznat, hrozně se mi klepaly ruce. Zvládla jsem to, i když já osobně jsem z toho moc dobrý pocit neměla. A to mě ten příštích pár týdnů takových dnů čeká více. Doufám jen, že se to bude lepšit.

po dlouhé době blogově online

15. března 2015 v 16:15 | Es.
Pěkně dlouho jsem tu nebyla. Ani nebylo moc o čem psát. Silvestr jsem si užila, i když ne tak jak jsem si představovala, nakonec jsem vstup do nového roku oslavila s rodiči a tetou. Viděla jsem celkem dost ohňostrojů a nakonec ještě zašla za pár lidma na barák.

Minulý týden hned v pondělí se ze mě stala jednadvacítka. Oslava se nekonala, spíš jen taková malá rodiná o víkend, nic mimořádného, ale dostala jsem krásný dort uvnitř plněný punčákem, fakt dobrý :-)

Konečně jsem si našla práci, takže už se doma neflákám a každý den od pondělí do pátku pravidelně vstávám, do toho ještě jednou za 14 dní jezdím do Prahy na přípravný kurz ohledně vš. Celkem to jde, hlavně doufám, že mi to u těch přijímaček pomůže.

Včera jsem zašla do kina na český film Vybíjená, bohužel jsem byla trochu zklamaná, čekala jsem od toho víc. Podle ukázek to vypadalo, že to bude fakt dobrý, ale zhodnotila bych to tak na 50%, prostě průměr. Kdyby tam nebylo pár trefných hlášek, asi by to bylo úplně o ničem.

vánoce a svátky

30. prosince 2014 v 17:41 | Es.
Dárky jsem nakonec nakoupila všechny v jeden den, nejvíc mi dala zabrat mamka. Nemohla jsem se rozhodnout mezi třemi možnostmi, ale myslím, že jsem vybrala správně. Dárky se líbily a potěšily :-) Vánoce samy o sobě byly takové zvláštní. Těsně před večeří mamce ukáplo pár slz, i já měla co dělat, abych se udržela. Ještě to není ani rok, co moje milovaná babička není mezi námi, rozhodně mi u toho stolu chyběla. Vybavovaly se mi s ní ty vzpomínky z loňska. Nakonec jsme se naladili na tu správnou atmosféru a jídlo si vychutnali. Potom následovalo rozbalování dárků. Tentokrát jsem našim nedala žádný seznam přání a nechala to zcela na nich, ať mě překvapí. Jen u bráchy jsem věděla, co dostanu, sama jsem si to vybrala. Co se konkrétně dárků týče, dostala jsem takové ty méně hodnotné dárky, ale zase takové, že opravdu potěšily :-)
Svátky proběhly taky v klidu, navíc hned den po štědrém večeru se slavily bráchovo narozeniny. Menší oslavička u nás a pak si to šel oslavit ven s kamarády. A já to zakotvila u televize s pohádkami a filmy.

A když je zítra ten silvestr, tak bych chtěla popřát ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK - hlavně ať je plný zdraví (toho nejvíce), štěstí, lásky, úspěchu a zážitků.
Říká se "jak na nový rok, tak po celý rok", doufám teda, že všichni zvolíme ten správný krok, který nás bude provázet celých 365 dní :-)

Kam dál